TANZÁNIENAMIBIEJIHOAFRICKÁ REPUBLIKABOTSWANAZANZIBARMAROKOKEŇAZIMBABWE
afrikaweb.czexpo tourtelefon 577 103 104 mobil 602 530 266 expotour@expotour.cz
CasablancaRabatMeknesFezMarakeshVolubilisMoulay Idris
 
MAROKO RADY HISTORIE POČASÍ MAPA

Historie Maroka

1. Prehistorické období
2. Féničané a římané
3. Příchod Islámu a vlády dynastií
4. Portugalci,Španělé a Francouzi
5. Samostatnost

1. Prehistorické období - Historie osídlení Maroka sahají až do starověku. V jeskyních Vysokého Atlasu byly objeveny skalní kresby z mladší doby kamenné. V letech kolem roku 1000 př. n. l. bylo Maroko úrodnou a zalesněnou zemí a tudíž se tamní berberský lid zabýval zejména zemědělstvím.

2. Féničané a římané - Od 2. století př. n. l. zakládali na území dnešního Maroka své osady Féničané podél obchodních cest. Po jejich pádu přišli do Maroka Římané, kteří do roku 40 př. n. l. tuto oblast spojili se západní částí dnešního Alžírska a založili provincii Mauretania Tingitana. Berbeři se stáhli se do vnitrozemí, odkud podnikali výpady na římské osady a tábory. Římané bezohledně káceli místní lesy,nestarali se o jejich obnovu a tak velké části oblasti se přeměnili v suchou krajinu bez porostu. V této provincii bylo jedno povstání za druhým. Při prvním povstání přišlo o život kolem 20ti tisíc římských vojáků. Díky odporu Berberů nepronikli Římané za Atlas. V roce 253, kdy upadala moc Říma a jeho jednotky opouštěly jak Maroko, tak i Španělsko, ovládly území kmeny Vandalů.Římská nadvláda skončila v 5. století, kdy Římany vypudili Vandalové. V ní však tvořili pouze málo početnou horní vrstvu a záhy splynuly s původním berberským obyvatelstvem. V 6. století bylo území Maroka obsazeno Byzantskou (Východořímskou) říší.

3. Příchod Islámu a vláda dynastií - Pronikání islámu Od roku 640 si začali západní Afriku podrobovat islámští Arabové původem z dnešní Saúdské Arábie. K prvnímu neúspěšnému pokusu o dobytí Maroka došlo v letech 681-683. K podrobení došlo až v letech 705-708. Berbeři nakonec přijali islám ale většina kmenů si zachovala politickou samostatnost a v roce 740 dokonce vypuklo berberské povstání, které nedokázal vládnoucí kalif potlačit.

a/ Idrissové (8.-11. století) V roce 789 založil kalify pronásledovaný Idrís I. dynastií Idríssdů. Byl to první krok k založení Marockého království, ale roku 792 byl Moulay na příkaz sunnitského chalífy otráven. Důležitým dějiným okamžikem bylo označení Moulaye ještě před smrtí za imáma(duchovního i světského vůdce věřících). Tento je dodnes užíván marockými králi. Jeho syn Mouley Idriss II. dosáhl ještě většího vzestupu, změn a v období, kdy byl správcem, byl uznán za imáma i sultána. Toto období je označováno jako zlatý věk rozvíjejícího se Maroka.

b/ Almorávidé 1061- 1121 z arabského al-murábit - hraničář, přeneseně strážce islámu) byla radikální arabská islámská sekta, později berberská dynastie. Almorávidé stavěli opevněné kláštery ribáty. Al-murábit vlastně doslova znamená "lidé z ribátu". Jeden z jejich vůdců, Jahjá ibn Ibráhím, vykonal kolem roku 1040 pouť do Mekky. Cestou zpátky se zastavil v Tunisku a od tamních učitelů zjistil, jak málo toho jeho lidé vědí o náboženství, které vyznávají. Na cestě domů ho pak doprovázel sunnitský misionář Abdalláh ibn Jásín. Lamtunové jeho kázání nepřijali, a tak se Jahjá s Abdalláhem stáhli do nitra Sahary. Tam se jejich věrní zorganizovali do dobře vycvičené armády. Abdalláh vyžadoval tresty za každé porušení zákona, i od náčelníků, a Almorávidé se stali velmi disciplinovaným uskupením. Jejich hlavní silou byla pěchota s oštěpaři vepředu a kopiníky vzadu, chráněná na bocích jezdci na koních a velbloudech. Od roku 1053 začali Almorávidé šířit své učení mezi berberskými kmeny na Sahaře a na jih od ní.

c/ Almohadové 1121 až 1269 Almohadové začínali jako náboženská sekta V roce 1147 dobyli sídlo Almorávidů Marrákeš. Za jeho vlády v roce 1170 bylo hlavní město říše dočasně přeneseno do Sevilly, kde začala stavba Velké mešity (dnes na jejím místě stojí katedrála). V roce 1184 byla k mešitě na oslavu nového panovníka Jakúba I. přistavěna věž Giraldina, která stojí dodnes. Potomci Júsufa II. se vrátili do Marrákeše a mimomarocká území považovali za okrajové provincie, kterým vládli prostřednictvím místokrálů. Jakúb I. al-Mansúr (1184 - 1199) Abú Júsuf Jakúb al-Mansúr, též známý jako Múláj Jakúb) získal přívlastek al-Mansúr ("vítězný") díky svému vítězství nad Alfonsem VIII. Kastilským v bitvě u Alarcosu (1195). Júsuf II. i Jakúb al-Mansúr byli fanatici, jejichž křesťanští a židovští poddaní museli hledat útočiště v sousedním Portugalsku, Kastilii a Aragonsku. Jakúb byl však také schopný a vzdělaný muž, psal vzletnou arabštinou a na jeho dvoře nalezl ochranu filozof ibn Rušd (Averroes). Konec dynastie Almohadů byl jiný než u Almorávidů. Nesmetlo je velké náboženské hnutí. Místo toho se jejich říše postupně drolila kvůli místním povstáním jednotlivých kmenů.

d/ Marínovci 1215 až 1465. Roku 1248 dobyli významné město Fes a v následujících 20 letech, zakončených v roce 1269 dobytím Marrákeše, se stali hegemony západního Maghrebu. Závěrem 13. století se - ve snaze ovládnout z obchodního hlediska klíčový Gibraltarský průliv - zapojili do muslimsko-křesťanského soupeření na Pyrenejském polostrově jako spojenci Nasrovců proti Kastílii. Počátkem 14. století dobyli Marínovci rozsáhlá území v současném Alžírsku a Tunisku, v říjnu 1340 však utrpěli zdrcující porážku od portugalsko-kastilské koalice v bitvě u Río Salado, byli donuceni se stáhnout z Andalusie a neudrželi ani většinu nedávných zisků v severní Africe.

e/ Vattásovci byla dynastie, která vládla v Maroku v letech 1465 až 1554.

f/ Saadové byla dynastie, která vládla v Maroku v letech 1554 až 1659.

g/ Dynastie Alaouite nebo Alawité je vládnoucí marocká dynastie, která vládne Maroku od roku 1666. Alawité odvozují svůj původ od Alího, zetě proroka Mohameda. Jejich vláda byla přerušena francouzsko-španělskou kolonizací, i když formálně zůstávali v čele státu jako sultáni. Po získání nezávislosti v roce 1956 se dynastie vrátila k moci prostřednictvím sultána Mohammeda V., který změnil titul sultána na krále (malik).

4. Portugalci,Španělé a Francouzi Koncem 15 a začátkem 16 století se na pobřeží usídlovali Portugalci a Španělé. Evropský vliv v území výrazně zesílil v 16. a 17. století. Sultáni si své mocenské postavení snažili posílit podepisováním obsáhlých smluv s Francií. Maroko se nakonec stalo francouzským protektorátem, pobřežní část připadla Španělsku a Tanger se stal mezinárodním pásmem. V roce 1919 vypuklo v částech držené Španěly povstání , které vedlo k vítězství v roce 1921. V témže roce se povstání rozšířilo i do francouzské části, což mělo za následek francouzskou intervenci v roce 1925 a potlačení povstání. Do čela protikoloniálního hnutí se postavil sultán Muhammad V., který byl však roku 1953 donucen v důsledku uplatňování své národnostní politiky odejít do vyhnanství. Jeho návrat si vymohlo obyvatelstvo roku 1955. V této době již evropské koloniální mocnosti nedokázaly udržet své postavení a v roce 1955 byl zrušen francouzský protektorát a následně v roce 1956 španělský. V roce 1957 se Muhammad V. prohlásil králem. Od roku 1961 se vlády ujal král Hasan II. a v roce 1972 byla schválena nová demokratická monarchistická ústava. . Po smrti Hassana II. v roce 1999 nastoupil na trůn Muhammad VI.

ZÁJEZDY
zájezd NAMIBIE
zájezd TANZANIE

zájezd JAR
MALEDIVY
www.afrikaweb.cz   
služby v Maroku Vám zajistí   
expo tour   
T.Bati 3672, ZLÍN   
mobil 602 530 266  
tel.fax.: 577 10 31 04  
expotour@expotour.cz  

Botswana