Menu Zavřeno

Historie Botswana

 

Nejstarší historie Botswany

Na území , kde se rozkládá Botswana žily ještě před příchodem Evropanů původní pastevecké kmeny, mezi nimiž docházelo v 19. století k mezikmenovým válkám a také Bůrové z Transvaalu se snažili prosadit v oblasti. Proto . Khama III., vládce největšího botswanského kmene Tswana, požádal o pomoc Velkou Británii, která následně 31. března 1885 z Bečuánska ( Botswany ) zřídila protektorát. Bečuánsko, potom získalo nezávislost až v roce 1966.
Botswana byla předtím jednou z nejchudších částí britských kolonií. Po roce nezávislosti byly v Botswaně objevena naleziště diamantů a na základě jejich těžby se Botswana v letech 1975 až 1990 stala nejrychleji se rozvíjející ekonomikou na celém světě.

Původními obyvately Botswany byli Křováci – Sanové , kočovní lovci a sběrači divokých plodin. Dalším národem byli pastevečtí Khoikhoinové (Hotentoti), kteří tvoří již jen malou část populace.  Východní část země obývají převážně bantuští Tswanové.
Prvními evropskými příchozími byli britští misionáři, kteří sem na začátku 19.století pronikali z jihu. Ve 20.letech minulého století sem přicházeli Ndebelové a další kmeny z východu pod tlakem výbojných jihoafrických Zuluů.

Evropané v Botswaně

V roce 1835 se začali v oblasti usídlovat Búrové – potomci holandských usedlíků. Objevení zlata ve východní části vyvolalo mnoho územních konfliktů až nakonec V roce 1884 Britové z podnětu Cecila Rhodese obsadili celou zemi a v roce 1885 zde vyhlásili britský protektorát Bečuánsko.

Soudobá Botswana

Bečuánsko přetrvalo až do vyhlášení úplné nezávislosti v roce 1966. Nyní má zákonodárnou moc čtyřicetičlenný parlament. Většina poslanců je volena přímo na dobu pěti let. Patnáctičlenný poradní orgán kmenových náčelníků se podílí na řešení etnických a ústavních problémů. V zemi žije osm hlavních etnických skupin, ale největší Tswanové tvoří 3/4 populace, která ze 3/4 žije na venkově. Jazyk tswana a angličtina jsou oficiálními státními jazyky. Většina lidí obývá úzký pruh území na východě, pouze 25 % z nich žije ve městech.